Divadelní premiéry 2020: Husitská komedie a fantasy muzikál

Chystáte se letos do divadla, ale chtěli byste vidět něco nového? Potom jsme pro vás vybrali trojici nejzajímavějších představení, které mají letos premiéru.

Rok 2020 se rozjel na plné obrátky. Čeká nás v něm spousta zajímavých kulturních událostí. Výjimkou nejsou ani divadla, která na první polovinu roku chytají plno premiér. Ty nejzajímavější naleznete v tomto přehledu.

Elefantazie

Na konec ledna připravuje divadlo ABC premiéru fantasy muzikálu Elefantazie. V hlavních rolích se představí Tomáš Klus a Tomáš Havlínek. Ústřední postavou bude Joseph Merrick. Jedná se o historickou postavu, která se kvůli tělesným deformacím stala atrakcí londýnského obludária.

Není divu, že jeho příběh lákal scénáristy a tvůrce z celého světa už řadu let. Na základě jeho příběhu vznikl i film Sloní muž. Na originální zpracování, které přinese svůj vlastní pohled na věc, se pak mohou těšit diváci divadla ABC. Jak tvrdí jeho tvůrci, půjde o „muzikál ohavné krásy“.

Husitská trilogie

Trochu jiný pohled na unikátní období české historie přinese koncem ledna divadlo Komedie. To uvede svoji Husitskou trilogii. Inspiraci tvůrci čerpali v dílech Aloise Jiráska. Ústředními postavami budou Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč.

Podle divadla Komedie půjde o kreativní a kritickou konfrontaci husitského období. Každý si příběh husitů v průběhu posledních šesti století ohýbal k obrazu svému, o což se pokusí také tým kolem slovenského režiséra Lukáše Brutovského.

Kanibalky: Soumrak starců

Divadlo Rokoko na květen přichystalo pokračování hry Kanibalky: Soumrak samců. Ústředními postavami bude dvojice Iggy a Diana. Svérázné duo bude řešit vraždu pěti arabských mužů. Stopa je přivede až do výcvikového tábora „slušnočechů“, kteří se chystají na muslimský exodus.

David Drábek zápletku komentuje jako politickou satiru, která má odrážet i všechny problémy současného člověka a jeho virtuálních světů. Jde tedy o téma, které bude možné hrát i desítky let od premiéry.

Ani spolu, ani bez sebe

Ani spolu, ani bez sebe

Divadelní, komediálně laděná hra, za kterou stojí francouzský autor Fabrice Roger-Lacan. Příběh je vystavěn na jednoduchosti a hlavními aktéry, kteří se po celou dobu představení objevují na jevišti pouze dva, jsou Jana Paulová a David Suchařípa.

Protiklady se přitahují

Komediální příběh vypráví o dvou lidech odlišných názorů i povah. Jde o dva sousedy, kteří spolu sdílí prostor malé chodby na společném patře. Zprvu se míjí a nevšímají si jeden druhého. Postupem času začínají mít oba jasno. Shodnou se pouze v tom, že nemají absolutně nic společného a spíše si lezou na nervy, než že by se tolerovali. Dialogy jsou laděny do lehkých i pernějších dohadů a neshod. Tato situace nějakou dobu trvá. Chvílemi se střídá komediální podtón s hořkým nádechem, který samota přináší. Než si k sobě aktéři začnou hledat cestu, nikdo to nikomu dobrovolně neulehčuje.

Jak samotná hra plyne, ona, coby renomovaná psycholožka a on, jako marketingový manažer si začnou uvědomovat fakt, který se týká vesměs všech lidí. Že nikdo z nás nechce být příliš dlouho sám.

Citace samotných herců

Jana Paulová se o hře vyjádřila takto:

  • Hra je vtipná, chytrá a líbí se mi její téma – že lidé, kteří jeden ke druhému mají hodně blízko, mohou mít k sobě tak složitou cestu.
  • S kým hraju, je pro mě na jevišti možná důležitější než to, co hraju. S partnerem, se kterým na sebe slyšíme a máme smysl pro podobný humor, se dá i z průměrného textu udělat dobrá komedie. Navíc s Davidem máme za sebou stovky odehraných repríz komedie Drahouškové, takže už dávno víme, že je nám spolu na jevišti dobře.

David Suchařípa říká:

  • Hraju manažera marketingu, ta hra je samozřejmě o něčem úplně jiném, nicméně je to postava uvěřitelná, a to je pro mne důležité – že jde o reálnou živou bytost. Pochopitelně se chová jako spousta lidí, které znám. Ale je to spíš prototyp člověka složeného z několika lidí. Není to tak, že by se mi za touto figurou vybavil jeden konkrétní známý nebo kamarád. Pokud bych do této postavy vložil mix svých deseti různých známých, to bych si asi dokázal představit.

Natěrač

Natěrač

Divadelní hra Natěrač je jednou z hvězdných stálic českého, divadelního světa. I proto uplynulo již 22 neuvěřitelných let od uvedení premiéry. Hra seznamuje diváky s příběhem natěrače Waltera, který je souhrou pikantních okolností donucen sehrát roli manžela své klientky, za což je také náležitě odměněn.

Inscenace Natěrače je nesmrtelná, i přesto však představení čeká v roce 2017 derniera.

Televizní adaptace

Televizní adaptace není o nic horší, než původní divadelní hra. V hlavních rolích zde excelují Jan Budař, Jitka Čvančarová a Martha Issová.

Jan Budař shodou vtipných okolností úspěšně zastoupí manžela a zachrání takčest dámy. Donald Churchil vsadil na dokonalou jednoduchost. Příběh je proto velmi prostý a snad i proto velmi oblíbený.

Jane ( Jitka Čvančarová) navštíví Marcia (Martha Issová), rozzuřená manželka jejího milence, s nímž se Jane schází několik let za zády svého movitého muže. Marcia jí oznámí, že až se manžel vrátí, tak mu celou nevěru neprodleně a za tepla bez okolků hodlá barvitě odprezentovat. Zoufalá Jane neví, co si počítd. Jedinou pomoc tak vidí v natěrači jménem Walter, který v ten moment pracuje v jejím bytě a scénu vyslechl za dveřmi. Jane se s ním domluví, že před manželkou svého milence zahraje jejího manžela. Walter je však velmi zanícený herec amatér.

Rozjede se proto bláznivá série scén plných nedorozumění a mystifikací. Natěrač, naprostý společenský outsider, se dočká neuvěřitelné přízně obou dam, které si na něm potřebují dokázat, že jedna je lepší než ta druhá.

Kritika

Na adresu televizní adaptace se však snesla vlna kritiky. Téměř jediný divák nebyl spokojen. I přesto má vždy opakování hry Natěrač velkou sledovanost. Těžko tedy soudit, proč se filmové zpracování nedočkalo uznání.

Ptejte se mě, na co chcete, já na co chci, odpovím

Populární a velmi oblíbený herec Miroslav Donutil dlouhá léta objížděl česká města s představením Ptejte se mě, na co chcete. Šlo o interaktivní představení, kde se mohli zapojit sami diváci. A zapojovali se velmi rádi. Miroslava Donutila zahrnovaly veškerými dotazy, které si jen lze představit. Miroslav Donutil tak dokázal, že je po legendárním Vladimíru Menšíkovi, druhým nejlepším vypravěčem u nás.

S vtipem sobě vlastním Miroslav Donutil ve vyprodaných sálech vyprávěl mimo jiné o filmování na Slovensku, o svých vztazích s našimi předními herci či režiséry, o dětství, sportu, divadle, alkoholu, sexuálních zážitcích a tudíž i vztazích se ženami. Některé dotazy zodpovězeny nebyly a najdete je publikované a zodpovězené až ve stejnojmenné knize. Kniha byla samotným Miroslavem Donutilem namluvena i jako audiokniha.

Představení Ptejte se mě, na co chcete, už není aktuálně ke zhlédnutí, díky namluveným souborům však nepřijdete o jedinečnou intonaci a vypravěčské schopnosti Miroslava Donutila.

Kouzelné Vánoce

Nemusíte však zoufat, zjistili-li jste až teď, že představení se již neodehrává. Kdykoliv se každoročně přiblíží vánoční čas, silvestr a volné dny plné pohody a sváteční atmosféry, snad veškeré televizní stanice začnou v hojném počtu představení na střídačku vysílat.

One man show Miroslav Donutil bravurně zvládá táhnout skoro po 2 hodiny. Energie z něj přímo srší a divákům se naprosto otvírá. Hodně se v průběhu představení mluví právě i o zmíněných Vánocích. Naladit se tak na kouzlo Vánoc ve společnosti Miroslava Donutila prostřednictvím obrazovky tak není nejmenším problémem. I přes jeho neřízenou vtipnost mělo představení, ale vždy svou úroveň a hranice vkusu.

Rusalka

Letitá a předně světoznámá opera vypráví příběh nádherné Rusalky, která se zamiluje do mladého a okouzlujícího prince. Otec jejímu velkému přání, kterým je touha stát se lidskou bytostí, rozhodně nepřeje. Rusalka velmi touží po polidštění, protože jedině tak může být její láska opětovaná. Pomocnou ruku může podat ježibaba, která ale klade podmínky a varování. Za svou touhu musí Rusalka zaplatit krutou daň a to tím, že se stane němou. A pokud se jí nepodaří princovu lásku získat, stane se bludičkou.

Rusalka riziko podstoupí a opravdu se změní v krásnou dívku. S princem se setkává na břehu jezera. Ten k ní téměř okamžitě zahoří láskou a touží dívku pojmout za svou ženu.

Uhrane jej však cizí kněžna. Princ začne váhat mezi němou, éterickou dívkou a ohnivou ženou. Aby Rusalka nebyla nakonec opravdu prokleta, musela by prince zabít. Toto však striktně odmítne a nešťastná se vrací do chladných vln jezera v podobě bludičky.

Prince však mezitím kněžna opustila a on, plný žalu z Rusalčina zmizení, bloudí bezdušně krajem. Na břehu jezera se znovu s Rusalkou, proměněnou v bludičku, setkává. Princi je nad slunce jasné, že jediný polibek povede k jeho neodvratné záhubě, nemůže si však pomoci a neodolá.

Generační odkaz

Všem je známo, že autorem nezapomenutelné opery je Antonín Dvořák. Sepsána byla na motivy pohádky Malá mořská víla, která vzešla z pera Hanse Christiana Andersena.

Libreto pak dále sepsal Jaroslav Kvapil. Skladatel i básník se velmi dobře znali.  Sedli si nejen umělecky, ale i jako lidé a společně vytvořili silný odkaz budoucím generacím. Krásná spolupráce obou tvůrců, skladatele i básníka, kteří si byli umělecky i lidsky velmi blízcí, přinesl odkaz letitým generacím. Kouzelný a působivý příběh o velkém přání a následném zklamání Rusalky vyráží dech divákům po celém světě.

Státní opera nabízí představení Rusalky již od roku 2005 v režii známého režiséra Zdeňka Trošky. Jeho pohádky a následná režie Rusalky byly sázkou na jistotu. Opera je bravurně nastudovaná v češtině a v představení jsou použity anglické titulky. Tento kulturní zážitek si můžete vychutnávat po dobu 3 hodin a 10 minut. Oddech v nádherném prostředí jsou vám nabídnuty v podobě přestávek po 20 minutách.

Dům na nebesích

Úspěšná a úžasná divadelní hra Jiřího Hubače Dům na nebesích, naplňovala během neuvěřitelných rekordních sedmi let hlediště Divadla na Vinohradech. Ani její filmová verze není o nic méně úspěšná. Celovečerní adaptace se téměř, mimo obsazení herců, neodchýlila od původní jevištní úpravy, téměř vůbec. V tomto případě to nebylo vůbec na škodu.

Představení se už bohužel dlouhá léta na scéně divadel neodehrává, ale díky filmové adaptaci si jej můžete kdykoliv dopřát.

Dokonalé obsazení

Postavu Kláry napsal Jiří Hubač přímo pro Jiřinu Bohdalovou. Sepisoval roli jistou rukou a s dokonalou znalostí toho, co herečka umí a kam ji zařadit. Jiřina Bohdalová tak měla opět po čase na jevišti možnost dokázat šířku svého hereckého talentu, který suverénně zahrnuje i tragikomické polohy. Nejen komediální polohy, ve kterých jsme ji vesměs vídali.

Diváci si ihned hru i film zamilovali pro jeho lidový obsah. V ději se neodehrává nic komplikovaného. Hra – i film – vypovídají spíše dramatický než komediální životní příběh udřené a přespříliš obětavé Kláry. Svůj smysl života vidí v tak trochu nedobrovolném, ale nekonečném obskakování druhých a teprve v závěru zjišťuje, že někteří si tuto péči zasluhují a jiní o ni zase naopak vůbec nestojí. Herecký koncert divákům po léta připravovala nedostižná Jiřina Bohdalová, která osud nešťastné a v podstatě opuštěné ženské vykreslila dokonale. V rámci tohoto hvězdného vystoupení nezapomínejme ani na Petra Nárožného, Josefa Somra, Václava Vydru, Simonu Postlerovou a klenot vinohradské činohry Jiřinu Jiráskovou, která s grácií sobě vlastní, ztvárnila fantastickým způsobem degradovanou aristokratku a ztělesnila sarkastickou majitelku rozpadající se vily.

Hostinec u kamenného stolu

Divadelní hra, která se odehrává pravidelně na prknech Národního divadla Moravskoslezského, byla inspirována knižní předlohou autora Karla Poláčka.

Napříč krutým zážitkům autora, se i tak jedná o humoristický román, který bývá často řazen k tomu nejvtipnějšímu, co Poláček za svou literární kariéru napsal. Kniha byla vřele přijata i čtenáři. Dočkala se také filmového zpracování, což je vždy lepší, alespoň z pohledu studentů, kterým se horko těžko louská povinná četba.

Poválečná léta

Příběh se odehrává v lázeňském městečku Džbery pod Skálou. Protagonisté, kolem kterých se příběh odehrává, udržují chod starého hostince s názvem U kamenného stolu. Tomu pevnou, ale laskavou rukou vládne Božena Tatrmužová a její manžel Šimon. Kniha nemá konkrétního a už vůbec ne hlavního hrdinu. Je zde spíše vykresleno různorodé lidské panoptikum. Popisuje vlastnosti nejrůznějších lidských typů, dělá si z nich legraci a vysmívá se jejich drobným neduhům, obyčejným zvykům a zachycuje jejich malé každodenní radosti a vztahy. Příběh je lehce melancholický, ale zároveň velmi vtipný. Je zasazen do vyloženě letního období.

Úžasný Arnošt Goldflam

V Národním divadle Moravskoslezském si tuto lehce melancholickou hru můžete maximálně užít pod taktovkou úžasného a nezaměnitelného Arnošta Goldflama. Jako divák si musíte zvyknout na staročeštinu a onikání. Výdrž se Vám odmění v podobě zajímavého děje a skvělého, divadelního obsazení.

Rafinované obsazení

Vedle známých a perfektních herců, jako je například Pavel Liška, se objevují i zdaleka neprovařené tváře. Kdo že jsou?

  • David Viktora
  • Lada Bělášková
  • Jiří Sedláček
  • Anna Cónová
  • Petra Lorencová
  • Lucie Končoková
  • Jakub Georgiev
  • Vladimír Polák
  • Pavlína Kafková

Tyto tváře se na Vás budou těšit v Národním divadle Moravskoslezském v Ostravě.

Pustevny mají mořský svět z ledu

Tradice na niž jsou již řadu let beskydští turisté zvyklí jsou Ledové sochy. V sobotu 7. ledna byla otevřena tradiční výstava soch vyrobených pouze z ledu. Každý rok se téma mění, například loni bylo ke shlédnutí Ledové království v čele s trůny, královnou, korunou a další. Výstava se letos hodně rozrostla. Z původních 8 tun se letos staví z 42 tun kvádrů ledu. Soch by nakonec mělo být přes 40.

V prvním stanu je již dokončen podmořský svět. K vidění je například potápěč či mořský koník. Nechybí ale ani tradiční želva, vrak lodě či krásná chobotnice. Šest sochařů začalo tesat již v úterý a od té doby neúnavně pracují i přes osm hodin denně. Výstavba mořského světa je hotová. Ve vedlejším stanu začli modelovat ještě svět brouků. Ten bude přístupný v následujících několika dnech.

O samotném sochání v mrazu říká jeden ze sochařů Jan Paďour z Jaroměře toto: “Letos zde máme extrémní podmínky. Až do pátku silně sněžilo. Báli jsme se o stan, aby neuletěl. Tak silný vítr zde byl. Nyní jsou zase teploty hodně nízké, i dvacet pod nulo. To sochání v ledu příliš nesvědčí”. Podle něj je velký mráz spíše na škodu. Velký mráz způsobuje snadnější praskání ledu a musíte být opatrnější. Navíc se při modelování detailních míst používá prolévaní vodou, ale ta okamžitě mrzne.

Problémy jsou také s nářadím. Nesmíte používat olej na mazání řetězu (sochy by byly od oleje, protože ten při řezání lehce z řetězu stříká). A když se pila na chvíli vypne, místo oleje máte v řetězu vodu z ledu, okamžitě vám řetěz zamrzne. Mráz samozřejmě působí i na vyšší únavu sochařů. “Večer jsem fakt velmi unavení a promrzlí”, dodává Paďour.

Erotický veletrh EroFest: moje poprvé

Poprvé v životě jsem se rozhodla jít na něco s tématem erotiky. Tentokrát to ale nebylo divadlo, ale erotický veletrh EroFest 2016. Původně jsem chtěla je na ten větší, Venus do Berlína. Kamarádka mě lákala, nicméně na poprvé jsem zvolila raději ten český. Menší, a také levnější (250 Kč místo zahraničních 900 Kč). Navíc do Prahy to nemám zase tak daleko.

Pokud nevíte, o co jde, tak ve zkratce. Festival erotiky oslavuje lidské tělo a sexualitu. Odhaluje další stránky sexuality, které běžný člověk nepozná (zde to byly například živé ukázky sado maso). Kromě představení na hlavním pódiu si můžete projít stánky všech možných firem, které vystavují své produkty. Vesměs se jedná o erotické pomůcky, jako vibrátory, venušiny kuličky , různé pouta, nafukovací panny, bičíky, lubrikační gely apod. Dále jsou zde firmy vystavující sexy erotické prádlo, doplňky pro erekci a afrodiziaka. Potkat zde můžete i známé pornoherečky.

Abych nebyla úplně za blobou, prošla jsem si nějaké recenze na vibrátory. Vibrátor doma zatím nemám, ale stále laškuju s jeho zakoupením. Vygooglila jsem si pár stránek, kde si početla pár recenzí. Nejraději bych si pořídila nějaký masážní vibrátory na klitoris (link na recenze). Nejsou nijak extra drahé, a hlavně je zaručený orgasmus. Pak ještě nějak přimět manžela ke společným hrátkám. Ale zpět k festivalu.

Překvapením bylo množství místa v pražských Letňanech. Žádné narážení do lidí, vždy jste mohli najít i místečko pro sebe. Bylo zde několik scén (podií), kde se odehrával program. Všechny byly dost velké a dobře viditelné. Navíc za ním umístěné plátno promítalo vše, co se na pódiu dělo. Hodně se mi líbila BDSM scéna, kde na potetovaných svázaných holkách ukazovali tuto praktiku. Nějaké lehčí i tvrdší bití, svazovaní, houpačka – svázaní ve vzduchu na houpajících lanech. Opravdu zajímavé. A hlavně. Bokem byl prostor, kde jste si to mohli vyzkoušet také.

V oblasti kolem podia byly vždy stánky firem s danou tématikou. Tedy BDSM vibrátory, bičíky a důtky (kozenedutky.cz – pěkné věcičky, i na manžela když nechce pomáhat v kuchyni). Trochu mě mrzí že jsem nešla na Reality Lovers. Ze speciálními brýlemi sledujete virtuální porno (jako živé). Byla ovšem chyba to nenavštívit.


Nepochopila jsem přítomnost PartyStage, kde hrála brutální hlasitá hudba, nikdo tam nebyl. Jen DJ, krčící se za pultem. to bylo hodně zlé. Na hlavní stage jsem poprvé v životě také viděla striptýz a sexy pole dance. Takových představení tam bylo hodně a velmi kvalitní. Kvůli zpoždění programu však nebylo vždy jednoduché, dojít přesně na daný program, který vás zajímá.

Co bych vytkla, tak málo stánků eshopů s erotickýma pomůckama. Byly tu sice nějaké značky (fun factory, lelo) ale celkově mi přišlo, že vystavených vibrátorů je málo. Nakonec si jej objednám přeci jen na internetu. I když prý v neděli bylo již méně stánků. Vystavovatelé odjeli (!!!). Nechápu jak je toto možné. Celkově vzato, další ročník s klidem vynechám. Masážní vibrátor si pořídím jinde, výběr na festivalu nebyl. Ale jinak samozřejmě, spoustu nových zajímavých informací.

Hrdý Budžes: super herecký výkon

Hrdý Budžes: super herecký výkon

Divadelní hra, v hlavní roli s excelentní herečkou Bárou Hrzánovou, je napsána na motivy knihy Hrdý Budžes. Jde o politickou hru, o které je však vyprávěno dítětem. Tudíž se k divákovi dostává zprostředkovaný pohled na vzniklou situaci, prostýma, dětskýma očima.

Nekomplikovaný a svižný obsah

Žákyně 2. třídy Helenku trápí to, že se jí ostatní děti posmívají, protože je “tlustá”. Helenka vyrůstá bez vlastního otce. Mamince neříká maminko, ale Kačenko. Tatínka jí však nahrazuje maminčin přítel Pepa, který stejně jako Kačenka pracuje v divadle a je otcem Helenčina mladšího bratra. Helenka je velmi vnímavá a ráda tráví čas mezi dospělými.

Helenčina maminka i otčím přichází postupem času o práci v divadle. Příčinou je samozřejmě jejich nesouhlas s režimem a nepodporování komunistické ideologie.

Dojde k rodinnému rozkolu kvůli babičce, která komunikuje s pravým otcem Helenky. Předává mu nepravdivé informace o tom, jak je jeho dcerka nešťastná a jak špatně je o ni postaráno. Což není pravdou. Maminka Helenky se vše dozví a vztahy s rodinou ukončí. Vše zachrání až Kačenčin otec. Kniha i divadelní představení tedy končí oslavou Vánoc a stěhováním do Prahy. Helenka je ze stěhování nadšená, protože se jí tak plní její velké přání.
Zjišťuje i pravdu o svém hrdinovi Budžesovi, který Budžesem vlastně ani nebyl, protože se v básni píše: “Hrdý buď, žes vytrval…”
Helenka, než pochopila pravý význam, obdivovala Budžesovu vytrvalost a odhodlanost. I pro ni tak po jeho vzoru neexistovaly cíle, které by nedokázala pokořit.

Dětská bezprostřednost

Tato oddechová hra krásně zobrazuje fakt, že děti mají záviděníhodnou vlastnost. Mají pro všechno vždy to nejjednodušší vysvětlení a problémy, které vnímají, si vysvětlují s úsměvem na rtech.